Hlavní směry rozvoje vědy a výzkumu na FSS OU v období 2023-2027

Hlavní směr výzkumu: Skupiny obyvatel ohrožené sociálním vyloučením

V rámci hlavního směru výzkumu se na Fakultě sociálních studií zaměřujeme na výzkum a rozvoj teoretických koncepcí sociální exkluze a přístupů a metod vhodných k jejímu předcházení či mírnění. Sociální exkluzi chápeme jako ohrožení sociální integrity a koheze společnosti, jako mechanismus sociální, materiální a kulturní izolace a omezování participace na aktivitách společnosti. Konceptualizujeme ji jako multidimenzionální fenomén, který vyžaduje multidisciplinární výzkumný přístup.

Garantka hlavního směru výzkumu: prof. Mgr. Soňa Kalenda Vávrová, Ph.D.

V rámci hlavního směru výzkumu působí na fakultě dílčí výzkumné týmy:

• Služba a péče ve 21. století
• Sociální inovace a nové technologie v sociální práci
• Spoluvytváření jako zdroj vědění a jednání v sociální práci
• Reflexivní přístupy v sociální práci
• Historie sociální práce
• Sociální újma obyvatel sociálně vyloučených lokalit

Dílčí výzkumné týmy vznikly s cílem podpořit týmovou výzkumnou spolupráci na fakultě a zapojit do ní studující doktorského studijního programu.

Zaměření dílčích výzkumných týmů:

Služba a péče ve 21. století

Vedoucí výzkumného týmu: Mgr. Karel Pavlica, Ph.D.

Fenomén služby a péče patří k základům života společnosti. Vyjadřuje specifické vztahy mezi jednotlivci a skupinami, ve specifických podobách funguje ve všech kulturách. Služba i péče prošly složitým historickým vývojem, jejich různé vrstvy jsou někdy komplementární, jindy je mezi nimi určité napětí. V dnešní době lze na obě pohlížet jako na multidimenzionální společenský jev, tj. jako na předmět multidisciplinárního zkoumání a oblast nejen multiprofesní činnosti. Úsilí výzkumného týmu se rozvíjí ve dvou základních vzájemně propojených směrech:

1. filozofická a společenskovědní analýza problému služby a péče s důrazem na jejich antropo-sociální rozměr. Cílem je analýza kontextů služby a péče v pluralitě vědeckých optik a konceptů;
2. teoretická a empirická reflexe ne/profesní činnosti, jejímž obsahem jsou služba a péče. Cílem je analýza služby a péče v praxi, s výzkumným akcentem na neformální pečující.

Důraz je kladen na reflexi výzev, jimž tento fenomén čelí v současné společnosti, zároveň s ohledem na dynamiku a historické kontexty těchto výzev. Zvláštní pozornost je věnována analýze zkoumaného fenoménu v jeho vztahu k problémům sociální exkluze.

Sociální inovace a nové technologie v sociální práci

Vedoucí výzkumného týmu: prof. Mgr. Soňa Kalenda Vávrová, Ph.D.

Tým se zaměřuje na zkoumání sociálních inovací a využívání nových technologií v sociální práci. Zabývá se problematikou digitální exkluze a digitální propasti u nejvíce zranitelných cílových skupin, např. dětí ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí či osob vyššího věku. Dále se zaměřujeme na sociální inovace a digitalizaci prostupující intervence sociální práce a jejich evaluaci. Výsledky výzkumů směřují k zavádění inovací do praxe i vzdělávání v sociální práci. Cílem je rovněž připívat prostřednictvím výzkumu k řešení společensky důležitých témat jako např. využívání asistivních technologií a sociální robotiky v sociální práci, neinstitucionalizace osob vyššího věku či podpora deinstitucionalizace osob s postižením. Pandemie COVID-19 zdůraznila společenskou užitečnost realizovaných výzkumů. V této době akcelerovalo využívání ICT nejen v praxi sociální práce. Část intervencí byla přesunuta do on-line prostředí. Výsledky našich výzkumů upozornily na potřebu zvyšování digitálních kompetencí nejen sociálních pracovníků a studentů sociální práce, ale i na nezbytnost podpory klientů v rozvoji ICT kompetencí.

Spoluvytváření jako zdroj vědění a jednání v sociální práci

Vedoucí výzkumného týmu: doc. PhDr. Alice Gojová, Ph.D.

Významným zdrojem vědění v sociální práci jsou vedle odborníků (z akademického prostředí i praxe) samotní lidé se zkušeností. Zahrnutí jejich specifických znalostí a zkušeností do tvorby teorií a intervencí sociální práce umožňuje lepší porozumění výzvám a příležitostem žitých problémů a má potenciál porozumět útlaku a odstraňovat ho. K procesu spoluvytváření („co-production“) teorií a praxe dochází v dialogu se všemi aktéry sociální práce za neustálé reflexe hodnotových východisek i dosavadního „zobecnělého“ vědění. Vědu sociální práce vnímáme jako angažovanou, proto se v našem výzkumu zaměřujeme na kritické, participativní a akční způsoby poznávání a transfer poznání do praxe. Výzkumný tým usiluje zejména o poznání a rozkrytí příčin útlaku a rozvoj anti-opresivních intervencí sociální práce s využitím především participativního paradigmatu ve výzkumu s cílem vyvarovat se epistemologické aroganci a útlaku a dosahovat sociální inkluze.

Reflexivní přístupy v sociální práci

Vedoucí výzkumného týmu: doc. Mgr. et Mgr. Kateřina Mikulcová, Ph.D.

Reflexivní přístup v sociální práci s klienty je založen na utváření porozumění jedinečnosti životního příběhu klienta sociální práce pomocí zisku vhledu do komplexnosti jeho životní situace a reflexe vlastních před-porozumění. Utváření pochopení životní situace klienta přitom vychází ze spolupráce mezi pracovníkem a klientem, kdy je klientovi dáván hlas a možnost (spolu)utváření cílů a průběhu vzájemné spolupráce. Tento přístup klade důraz na (hloubkový) vztah s klientem, proces konstrukce vědění a existenci mnohosti pravd. V kontextu uvedeného je naším cílem vytvářet více inkluzivní a méně soudící praxe. Výzkumný tým se zaměřuje především na reflexivní a vztahově založené přístupy v sociální práci s ohroženými dětmi a jejich rodinami, dilemata mezi využíváním symetrických a jednostranných přístupů v sociální práci s ohroženými dětmi a jejich rodinami a responsivní přístupy k plánování a výzkumu v sociální práci.

Historie sociální práce

Vedoucí výzkumného týmu: doc. Mgr. Marie Špiláčková, Ph.D.

Tým se zaměřuje na analytické zkoumání, sumarizaci a interpretaci vývoje sociální práce na českém území v kontextu evropské a světové sociální práce. Sociální práci chápeme jako profesionální odbornou činnost, akademickou disciplínu a vědu založenou na vzájemné synergii mezioborové spolupráce. Znalost geneze sociální práce, vývojových etap, systému péče a sociálních služeb, metod sociální práce, přínosu významných osobností a jejich teoretických konceptů posiluje prestiž sociální práce, profesní identitu, rozšiřuje odborné poznatky, obohacuje oborový diskurz a přináší obraz pro další generace. Ve vztahu ke specifikům studia historie je precizován výzkumný postup ve formě historického výzkumu zaměřeného na oblast sociální práce s důrazem na témata sociální inkluze a exkluze.

Sociální újma obyvatel sociálně vyloučených lokalit

Vedoucí výzkumného týmu: Mgr. Petr Kupka, Ph.D.

Koncept sociální újmy odkazuje na společensky zprostředkovanou újmu – újmu, která má původ v lidské interakci a které proto lze předejít. Tento koncept stojí ve středu našeho interpretačního úsilí a umožňuje nám analyzovat škodlivé události a praktiky, stejně jako strukturální podmínky, které jim umožňují vzniknout. Sociální újmou konkrétně rozumíme nenaplňování lidských potřeb nebo omezováním lidské seberealizace kvůli škodlivým událostem jako jsou propady do dluhových pastí, nedostupnost sociálních a zdravotních služeb, sociální deprivace nebo neadekvátní bydlení. Právě toto jsou události, jimiž jsou obyvatelé sociálně vyloučených lokalit vystaveni častěji než běžné segmenty české populace. Výzkumný tým se zaměřuje především na výzkum škodlivých praktik vůči obyvatelům sociálně vyloučených lokalit v oblasti bydlení, strategie a taktiky zvládání sociální újmy plynoucí z neadekvátního bydlení, roli sociálních pracovníků a pracovnic při zvládání sociální újmy a reprezentace sociální újmy obyvatel sociálně vyloučených lokalit související s bydlením.

Zveřejněno / aktualizováno: 20. 02. 2025