Medailonky expertek a expertů
Petr Salamon
Moje zkušenost s psychickou krizí zahrnuje diagnózy paranoidní schizofrenie a následně schizoafektivní poruchy. Prošel jsem několika atakami, včetně té poslední v roce 2024 při změně medikace, ale také devítiletým obdobím stability. Ve své sebereflexi se věnuji i specifickým projevům obsedantně-kompulzivního chování a neustálé potřebě sociálního ujišťování, které mou diagnózu doprovázejí.
Profesně jsem se začal angažovat v pacientské organizaci Spolek Kolumbus, kde jsem jako peer novinář psal články o systému péče o duševní zdraví v ČR. Po roční zkušenosti s pozicí peer konzultanta jsem se rozhodl profilovat spíše v oblasti vzdělávání a osvěty.
Klíčovým milníkem mé lektorské dráhy byla spolupráce s Vysokou školou polytechnickou v Jihlavě, kde jsem získal své první zkušenosti s výukou a začal u sebe v této roli pozorovat stav flow. Tato praxe mi umožnila najít profesní uplatnění, v němž jsem následně pokračoval v rámci spolupráce s některými neziskovými organizacemi. Aktuálně své zkušenosti z praxe i osobního života přenáším do akademického prostředí Ostravské univerzity.
Miloš Neubauer
Jmenuji se Miloš Neubauer. Byl jsem ve výkonu trestu odnětí svobody. Po propuštění jsem neměl kam jít, tak jsem byl na ulici. Dlouho mi trvalo, než jsem se dostal na Armádu Spásy, ale nebylo to na dlouho a byl jsem zase na noclehárně, což mi taky nevyhovovalo. Měl jsem sice kde spát, ale v zimě jsem musel na ulici. Následkem čehož jsem skončil v nemocnici. Po propuštění na moji žádost jsem se nastěhoval do bytu. Netrvalo to ale dlouho, přišla si pro mne policie kvůli nástupu trestu, který jsem měl odložený ze zdravotních důvodů, ale to je nezajímalo.
Jsem již několik let expertem s žitou zkušeností Fakulty sociálních studií. Hrál jsem taky divadlo utlačovaných s tematikou bezdomovectví v organizaci Aslido (Asociace lidí pro domov). Nyní chodím na fakultu, pokud mám čas. Jsem nemocný, tak mám invalidní důchod a jsem omezen v pohybu.
Evžen Vojkůvka
Jsem aktivní důchodce, během svého života jsem se naučil brát i dávat. Sám jsem žil na ulici a vím, jak je to těžké, z toho vzniklo mé rozhodnutí pomáhat lidem a hledat řešení v obtížných životních situacích. Proto jsem se rozhodl, že si zkušenosti nabyté na této cestě nenechám pro sebe, ale budu je předávat nastávající generaci a odbourávat tak mýty a předsudky naší společnosti. Proto jsem byl rád, když se naskytla příležitost na Fakultě sociálních studii, kde mohu být přítomen na hodinách se studenty a předávat jim nabyté zkušenosti, jako expert s žitou zkušeností.
Teorie je jedna věc, životní praxe a zkušenosti věc druhá. Dlouholetou zkušenost jsem čerpal jak v osobním, tak i společenském životě (v Anglii, Bruselu, Skotsku a v neposlední řadě také na FSS, která mě například naučila různé komunikační způsoby).
Mimo to vykonávám funkci předsedy Asociace lidí pro domov (ASLIDO). Moje záliby jsou vaření, pečení, vyšívání a pletení výrobků z papírových ruliček.
E-mail: vojkuvka.evzen@seznam.cz
Robin Štoček
Ahoj, jmenuji se Robin a mám zkušenost se závislostí na návykových látkách. Absolvoval jsem léčbu v terapeutické komunitě Pocestný mlýn a následně v Doléčovacím centru Renarkon, kde jsem se také dozvěděl o expertech s žitou zkušeností. I v současné době se stále pohybuji mezi závislými lidmi, ale už jako podpora, nikoliv uživatel. Součástí toho je i mé působení na FSS, což mi pomáhá i v mém zotavení.
E-mail: stocekrobin@gmail.com
Katka Hájková
Jsem expertka s žitou zkušeností. Má minulost má pestrou stránku plnou drog, krádeží a dalších trestných činů, které vedly k výkonu trestu odnětí svobody. Svou minulost beru jako součást sebe a nejen tak, že mám temnou stránku. Díky mé minulosti jsem dostala příležitost působit na Ostravské univerzitě, kde mohou být mé zkušenosti přínosem pro studenty i vyučující.
Mirka Slívová
V prostředí sexbyznysu jsem se pohybovala víc než dvacet let a prošla jsem v něm téměř všechny role. Díky tomu vidím tuto oblast komplexně – z perspektivy ženy nabízející sex, provozovatelky podniku, klienta, partnera ženy pracující v intimních službách, ale i dítěte, které si nese zkušenost se zneužíváním. Tahle cesta nebyla lehká, ale dala mi hluboké porozumění. Dnes ho využívám k tomu, abych otevřeně mluvila o realitě sexuální práce, bourala zkreslené představy a pomáhala lidem vidět za hranici stereotypů.
Lucka Ochwatová
Duševní onemocnění ke mně přišlo nečekaně, náhle. Byl to běh na dlouhou trať. Při životě mě tehdy držela hlavně moje rodina, dcera a lidé se stejnými obtížemi, a možnost mluvit s nimi a sdílet své obtíže a starosti. Myslím si, že slova mají velkou moc. Mohou pomoci ve všech oblastech života. Slovo není jen tak něco, slovo je energie. Proto používám slov ke sdílení své zkušenosti se studenty a dalšími lidmi, jejichž pochopení a přijetí vnímám na cestě zotavení se z duševního onemocnění jako velmi důležité.
Sabina
Jmenuji se Sabina a pocházím z Ostravy. Jsem vyučená fotografka s nástavbou v podnikání, kurzem pracovníka v sociálních službách a nakonec kurzem Peer konzultanta v oblasti duševního zdraví.
Zažila jsem nepříliš pěkné dětství, které vyústilo v rozpad rodiny a rozchod rodičů v mých 12ti letech. Zůstala jsem sama s matkou, postiženou sestřičkou, o kterou jsme střídavě pečovaly. Již v tomto raném věku se u mě objevily myšlenky na smrt a odchod z tohoto světa, jelikož jsem vždy měla pocit, že sem nepatřím. V mládí jsem se našla v subkultuře rock, metal, gothic...právě pro onu melancholii, ponurost a morbiditu, se kterou jsem souzněla. Ve svých 24 letech jsem se sama rozhodla vyhledat pomoc psychiatra, ve 25 letech jsem byla poprvé hospitalizovaná a jsem diagnostikována pro bipolární poruchu s prvky schizofrenie. Také jsem se ve svých 25 letech poprvé setkala se sexbysnysem. Ve 27 letech (2017) jsem se málem stala členem „klubu 27“, jelikož jsem upadla do těžkých depresí... díky absenci pudu sebezáchovy jsem poprvé okusila drogy, které mi vrátily chuť do života ... a tak jsem víkendově navštěvovala taneční kluby s elektronickou hudbou a experimentovala s narkotiky. Začátkem roku 2019 ve svých téměř 29 letech jsem začala vztah ve stylu pohádkového příběhu o Pretty woman a Stepfordské paničky, který nakonec pokračoval častým užíváním kokainu a alkoholu a skončil domácím násilím.
Kristián Kutáč
Mé jméno je Kristián, tak jsem se ale nejmenoval vždy. Jsem člověk, který si prošel tranzicí a taky má již pěknou řádku let farmakorezistentní epilepsii. Díky tomu a taky Robinovi, dalšímu expertovi, jsem se stal součástí skupiny Expertů z Ostravské.
Vystudoval jsem sociální práci nejdříve na VOŠ a následně i na VŠ. Obor sociální práce mi ukázal, že překážky jsou pouze v naší hlavě a vše, co se nám v životě objeví, má nějaký vyšší smysl. To mě taky dovedlo k mému životnímu mottu:
„In everything give thanks!“
Thessalonians 5:18
I přesto, že téma genderu je dnes ožehavým tématem a součástí politických a kulturních válek, stále častěji se na mě obracejí studenti, kterým předávám své zkušenosti, které pak zapracují do svých prací, čehož si velmi cením a budu rád, když to tak bude i nadále.
Jana Kurková
Do života mi ve 22 letech vstoupilo autoimunitní onemocnění Crohnovy nemoci. Život s touto nemocí je neustálé střídání klidové fáze a náročných vzplanutí nemoci. I přes intenzivní léčbu se však můj stav postupně komplikoval opakovanými abscesy, záněty a píštělemi. Z těchto důvodů mi byla vytvořena dočasná ileostomie, která byla po roce změněna na trvalou. Kvůli nefunkčnímu svěrači mi bylo zároveň odstraněno tlusté střevo i konečník. Dnes žiji plnohodnotným životem a své zkušenosti se snažím využít v podporu druhých. Pracuji v pacientské organizaci České ILCO. z.s., která pomáhá lidem s vývodem zvládnout obtížné období po operaci a vrátit se zpět do běžného života. Podpora, informovanost a předávání vlastních zkušeností jsou pro mě klíčovými hodnotami. Okamžiky, kdy vyprávím svůj příběh, jsou pro mě formou terapie – pokaždé si uvědomím, kolik toho moje tělo i já sama dokázala zvládnout. Ráda pracuji na svém osobním růstu a největší odměnou je pro mě možnost pomáhat jako dobrovolník dalším stomikům, kteří procházejí podobnou cestou. Ve volném čase ráda relaxuji u malování obrazů, zahradničení, ve fitku nebo při józe.
Miroslav Keleš
Začínal jsem v dětském domově a u pěstounů. Život mi dal víc překážek než jistot, ale naučil mně bojovat. Prošel jsem si situacemi, které lámou, ale také formují charakter. Hokej mi dal disciplínu, řád a sílu se zvednout pokaždé, když jsem spadl. Měl jsem štěstí na lidi, kteří mi v pravý čas dali možnost seberealizace. Díky nim i dnes věřím v lidi a v lepší svět. Věřím, že každý člověk si zaslouží šanci. Mým cílem je dělat dětem život lehčí a lepší. Být oporou tam, kde často chybí. Minulost mně nedefinuje – dává mi směr. IG mirakelly_88
Emil Kraus
Jmenuji se Emil Kraus a jsem expert s žitou zkušeností na univerzitě. Vyrůstal jsem v pěstounské péči. Zpočátku mi dělal opatrovníka – zástupce otec, pak sestra a teď mi dělá opatrovnici paní z městského úřadu.
Mám zkušenost se státním pobytovým zařízením, ve kterém jsem žil část svého života, odtud jsem přes terénní byt přešel k podporovanému bydlení Slezské diakonie. Zde mi po jednom roce řekli, abych si našel vlastní bydlení. V současné době žiji ve vlastním bytě.
Z poslední doby mám zkušenost s prací na chráněném místě v organizaci Trigon, a to z dřevařské a zahradnické dílny, v projektu Kola pro Afriku, a nyní pracuji u firmy jako uklízeč. Zároveň pobírám od roku 1996 částečný invalidní důchod.
Jakub Kremer
Jmenuji se Jakub Kremer, je mi 32 let a pohybuji se na vozíku. Na Fakultě sociálních studií OU působím již několik let, zastupuji témata osobní asistence a sexuální asistence a nebojím se otevírat i témata, která jsou tabu. Celý život pomáhám ostatním a snažím se žít plnohodnotně, také se neustále snažím vzdělávat v různých oblastech. Moje motto zní: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Mám rád procházky v přírodě, divadla a především postavu Hurvínka.
Roman Šimek
Jmenuju se Roman Šimek. Mám za sebou zkušenost s výchovným ústavem od 12-18 let. Mám 30 let zkušenosti s nealkoholovýma drogama, byl jsem na ulici. Prošel jsem dvěma léčbami. Teď jsem na startovacím bytě na doléčovacím centru. Baví mně tetování, malování a stolní tenis. Věta, kterou si říkám je „Co mě nezabije, to mě posílí“ od Fredericka Nietzscheho.
Gilbert Noam
Jmenuji se Gilbert a mám zkušenost coby trans osoba. V minulosti jsem se zapojoval do různých LGBTQ+ spolků a nějakou dobu jsem byl mentorem pro lidi procházející coming outem. V dospělosti jsem také zjistil, že jsem na autistickém spektru a vím tak, jak může být složité vyrůstat bez rozpoznaného postižení nebo se setkávat s tím, že kvůli stereotypům mi jej okolí někdy nevěří. Potkat lidi s podobnou nebo i jinou složitou zkušeností pro mě bylo v životě obohacující a podporující. Proto chci sdílet i své zkušenosti a mluvit o tom, že žité zkušenosti někdy úplně nesedí do učebnicových popisů a jsou různorodější.
Zveřejněno / aktualizováno: 15. 04. 2026
